Zde postupně přibývají články o předcích...

Stará fotka

Tato fotka pochází z roku 1915.

Je na ní moje prababička obklopena svými dětmi. Menší děti se tváří vyděšeně, asi se bojí pána s velkým aparátem, který je fotí. Čtyřletý Jan se tiskne k matce, dvouapůlletá Marie se jí drží za ruku. V popředí je hračka - koník. Prababička Rosalia má na tváři lehký úsměv a nevypadá, že by ji něco trápilo...

Prababičce je zde 34 let a fotka vznikla pro pradědu, který byl ve válce. Odešel na podzim roku 1914, kdy byla Rosalia ve vysokém stupni těhotenství. V době pořízení této fotky měla za sebou 7 porodů během 10 let (jeden z nich byl porod dvojčat), z toho 2 děti již pohřbila. Stále jí jich zbývalo 6, které musela sama uživit v době všeobecného válečného nedostatku. K tomu všemu má za sebou těžké tyfové onemocnění, které prodělala spolu se svou dcerkou Marií. Malá Marie nemá vlasy - ty jí vypadaly během tyfové horečky (později jí narostly nové). Po dobu nemoci nebyla Rosalia schopná se o děti postarat, takže se k ní nastěhovala její šedesátiletá matka a pomáhala jí s péčí o děti a domácnost. Byla to zbožná žena - obracela se s modlitbami k bohu s žádostí o pomoc. Prosila ho, ať si vezme raději dítě a ponechá naživu matku... Nakonec přežily obě dvě. Tyfové onemocnění bylo tak vážnou záležitostí, že byl dokonce přivolán lékař a obě užívaly léky (ve formě roztoku). Z dávky, která byla určena jen pro matku s dcerou, dostaly napít všechny děti - pro jistotu. 

O rok později, když se Tomáš (vlevo) píchl do nohy a noha zčervenala, zvažovala Rosalia, zda volat (a platit) lékaře tak dlouho, až se už nedalo nic dělat - chlapec zemřel na zánět podkožního vaziva v pravé noze.

Do Ameriky!

Můj praděda Tomáš se narodil v roce 1871. Do dnešních dnů po něm zůstala jedna věc - starý lodní kufr. Ne, Tomáš nebyl světoběžník, ale jako mnoho jeho krajanů v té době odešel za prací do Ameriky.

Migrace do Ameriky začala v našich zemích ve větším rozsahu ve 2. polovině 19. století, resp. po roce 1848. Většinu lidí vedly k odchodu hospodářské poměry - Amerika byla téměř bájná země, kde je čekala práce a lepší život. V dobovém tisku můžeme najít reklamy na lodní lístky, tyto jsou například z Národních listů z roku 1905:

Od babičky znám i jednu urban legendu z té doby. Je o dívce, která odjela do USA s kamarádkou. Kamarádka tam měla milého (za ním obě dívky jely) a ten ji po příjezdu přesvědčil, aby dívce utekli, nechtěl se o ni starat. A tak jí utekli, nechali ji opuštěnou bez peněz a znalosti jazyka a ona se musela těžce probíjet sama a nemohla se vrátit, protože neměla na lístek. Po mnoha letech se prý obě dívky sešly náhodně u holiče a dívka kamarádku zfackovala.

Hezké, že?

Když se náš Tomáš v roce 1912 rozhodl odjet, byl již ženatý a měl děti. Jeho žena Rosalia chtěla jet s ním, ale lékař jí cestu nedoporučil - prý by dlouhou cestu lodí nezvládla, protože podle ústního rodinného podání byla "slabá na plíce". Odjel tedy sám a Rosalia s dětmi zůstala doma. Na internetu se dají vyhledat seznamy pasažérů, kteří v minulosti cestovali lodí do USA, pradědu se tam však bohužel nalézt nepodařilo.

Tomáš posílal pravidelně peníze a Rosalia čekala a čekala... a nakonec se jí čekání protáhlo na víc než 20 let. Během této doby jí zemřely 3 děti ze 4, takže Tomáš se po návratu setkal pouze s jedním synem - mým dědou.

Jak už jsem zmínila, Tomáš posílal peníze. Ovšem obálky prý občas přišly vykradené, protože na poště poznali, že je psaní z Ameriky a dovtípili se, že může obsahovat peníze. Škoda, že se nedochoval žádný z jeho dopisů!

Tady je Tomáš zachycen v USA během sčítání lidu v roce 1920 (23. shora - Kurdiovsky Tom). Díky tomuto záznamu víme přesný rok, kdy do USA dorazil. Žil v Oregonu:

Link na naskenovaná sčítání lidu v USA zde:

https://archive.org/details/us_census

Chce to ale vědět, kde hledaný člověk žil, protože je tam těch stránek k prohlížení FAKT hodně...

Tomáš se vrátil z Ameriky patrně v roce 1934, hodně ztloustlý, a po návratu pracoval jako hotař (to byl hlídač polí, zejména vinic). Lodní kufr se strčil na půdu a tam přežil až do dnešních dnů. Bohužel je prolezlý červotočem a těsně před rozpadnutím.

Balicí papír, kterým je oblepena čelní strana zevnitř, ten taky něco pamatuje... :-)

Jak začít se sestavováním rodokmenu?

Vyzpovídejte je!

Rodokmen (vývod, rozrod) nikdy není jen suchý výčet dat a jmen. Informace, které se dají získat z matrik a archivních dokumentů, mohou být v kombinaci s historickými údaji postačující pro vytvoření určité představy o životě vašich předků, nikdy se ale z hlediska zkoumání každodennosti nemohou vyrovnat vyprávění pamětníků. Jestli chcete začít sestavovat svůj vývod, jděte a vyzpovídejte babičku, dědu, rodiče, strýce, tety... Z vlastní zkušenosti radím: neodkládejte to na později! Všechny informace si hned zapište nebo nahrajte, protože paměť je děravá.

Já už svou babičku vyzpovídat nemůžu (dělala jsem to ostatně celé dětství), tak jsem si alespoň loni v létě jela nafotit její rodný dům. Dům už nikdo z naší rodiny nevlastní, před 10 lety byl prodán novým majitelům. Nikdy předtím jsme se neviděli, ale velmi ochotně nás pustili na dvorek a dovolili nafotit, co chceme. Po naší rodině se tam dochovala stará studna, ze které prababička i babička tahaly vodu, starý vysoký ořešák, který snad zasadila ruka mého předka a po prastrýcovi Janovi zůstaly dosud rozvaliny z jeho kolářské dílny...

Naproti domu přes silnici se nachází starý sklep. Fungoval jako lednička; prababička ho používala zejména na mléčné výrobky.

Domy v nové zástavbě - obytná část a garáž. Ve 30. letech 20. století se po svatbě babička nastěhovala k dědovi do domu vlevo. Objekt dnešní garáže zakoupil její bratr a v takto velkém domečku žili i s přibývajícími dětmi až do roku 1945.

Tento domeček byl postaven ještě za císaře pána.