Šípky

Letos jsou šípkové keře hustě obsypané, ale jejich rudé plody skoro nikdo nesbírá. Zůstávají na keřích, aby později ozdobily zasněženou krajinu.

Naši předci využívali přírodní bohatství mnohem víc než my. Dokázali zužitkovat vše. Šípky představovaly významný zdroj vitamínu C a pro děti byly také pamlskem.

Šípky, které přejdou mrazem, jsou měkké. Takové si děti trhaly na pastvě, jedly je celé i s jadérky, ale smlsly si i na nepřemrzlých tvrdých šípcích, ze kterých jadérka odstraňovaly. Když takový přemrzlý šípek zmáčknete, vypadá to, jako byste si z nich vymačkávali rovnou hotový protlak, voňavý a nasládlý.

Ze šípků se v zimě vařil čaj, ale vyrábělo se z nich i víno, šípková povidla a dokonce kdysi dávno polévky, omáčky a kaše.

Vyčištěná jadérka se pražila jako kafe – prý přidávala kávě příchuť podobnou vanilce. Upražila se s cukrem, rozloukla v hmoždíři a dále připravovala jako káva.

Samotné šípky se dříve daly běžně koupit na trhu – buď ve formě čerstvých šípků, sušených nebo protlaku.