Rodokmen jako dárek

Potřebuješ vymyslet dárek pro někoho, kdo už má VŠECHNO?
Rodokmen nebo rodinná kronika může být jedinečným dárkem k významným narozeninám, výročím nebo jako památka pro další generace. Každý projekt zpracovávám individuálně na základě matričních pramenů. Zajímá mě nejen genealogická linie, ale i příběhy lidí, kteří v ní vystupují.
Sepisování rodinných příběhů je moje vášeň.
Z matričních pramenů a historických souvislostí sestavím text, který se může stát východiskem pro vaši rodinnou kroniku.
Zjistěte, odkud jste vyšli.
 
Nabízím:

  • interpretaci matričních pramenů

  • srozumitelný výstup

  • diskrétnost a citlivý přístup

Podrobnější rodinná kronika je možná pouze v případě zpracování rodostromu. U vývodu je to spíše komentář s historickými souvislostmi. V obou případech však dostanete zpracovaný text, ne jen genealogická data.

 

 
Ukázka prezentace výsledků bádání (k rodostromu):

...

V roce 1865 umírá jeho žena Mariana na tuberkulózu plic. Pohřeb měla 20. dubna. Měsíc nato, 29. května, se Alois znovu žení s Josefou Linhartovou z Hrabové (takto krátká doba mezi sňatky nebyla nic neobvyklého). Josefa měla v době sňatku 36 let a byla svobodná dcera domkaře – vysoký věk prvního sňatku naznačuje, že si ji z nějakého důvodu nikdo nechtěl vzít. Josefa totiž měla škraloup – v březnu 1859 porodila nemanželského syna Karla. Alois si ale nemohl vybírat – sezónní práce už začaly a on by nedokázal skloubit péči o děti (zejména každodenní vaření) a práci. A navíc o vdovce s malými dětmi také nikdo příliš nestál.

S Josefou měl ještě dvě děti, obě se dožily dospělosti (Josefin syn Karel zemřel v kojeneckém věku).

...

Jak jsme již zmínili výše, jeho nejmladší dcera Anna se stala svobodnou matkou – v roce 1889 se jí narodila dcera Aloisie (za kmotra šel opět bratr Alois), narodila se v č. p. 63 – v pazderně, což bylo obydlí nejchudších lidí, obecních žebráků atd (původně sušírna lnu)... (Tato Aloisie se vdala r. 1912 za Adolfa Bendu z Hrabové)

Pozn. k svobodným matkám:

Na vesnici se vyskytovaly nejčastěji v nižších sociálních vrstvách (což v našem případě odpovídá). Ženy z chudých vrstev obvykle vstupovaly do služby, kde měly více možností navázat s někým vztah. Pokud otěhotněly a muž je odmítl, dostávaly se do nelehké ekonomické a sociální situace – v podstatě byly závislé na pomoci rodiny a musely se vyrovnat s odsouzením svého okolí (někde ženy musely podstupovat potupné rituály, jako např. stát u vchodu do kostela když lidé přicházeli na bohoslužbu a každému se za svou hříšnost omluvit)... na případu Josefy Linhartové můžeme vidět, že ještě ve 2. polovině 19. století nebyla jako svobodná matka již „atraktivní“, nicméně nakonec se jí podařilo sňatek uzavřít.

Bez zajímavosti není ani to, že tendence být svobodnou matkou se v rodině často „dědila“ – kromě Josefiny dcery Anny měla nemanželské dítě i Josefina sestra. Svobodnými matkami byly také Anniny tety (tedy švagrové Josefy) výše a taktéž Annina sestra Františka...